OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Družina kolem dvorního komponisty, kytaristy a zpěváka Miloše Bešty platila vždy za dobře utajené rodinné stříbro. Ať už thrash metalově bouřila při „Prosincové noci blíže neurčeného roku“, křepčila středověký odzemek na oslavě „Návratu krále“, rýpala se v obilných kruzích lichoběžníkového „Vchodu do kruhu“, či v současnějším hávu ulítávala „Na jehlách“, vždycky to bylo se zárukou vysoké nadprůměrnosti, jisté instrumentace a čistého hledí bez poskvrnky jakékoliv podbízivosti. Pravda, čekací doba na novinku se nám ze slibovaných dvou let maličko protáhla, ale nakonec vše dobře dopadlo a my si společně můžeme dát spicha na „Sabatu v Carnegie Hall“. Ve vlastní režii.
Personální kolotoč nerozjel své další zábavné a prodloužené jízdy, takže sestava z „Pichlavé“ předchůdkyně nedoznala žádných změn. Bohužel totéž v bledě modrém platí i o zvuku. Pokud totiž poslední řadovky ASMODEA někde ztrácely body, mohl za to právě nepříliš průbojný zvukový kabátec ušitý v plzeňském studiu AVIK. Tentokráte je to sice o ten pověstný psí chlup lepší, však se také nahrávalo v EX-Aviku, čili jistý posun lze právem předpokládat, ovšem na zázraky nevěřte. Přitom kdo zná uragán, který klatovští dokáží vymačkat z beden při živých vystoupení, jistojistě potvrdí, že oproti nim stříbrný kotouček ukrývá pouze slabý odvárek. Možná s tímto názorem zůstanu osamocen, ale jsem přesvědčen, že dát ASMODEU patřičné zvukové ostří, mohl by se tváří v tvář hrdě postavit třeba i takovým NEVERMORE.
A kdo na nás tedy už v proslavené hale Carnegie netrpělivě čeká? Proberme si pořadí podle krásy a šarmu, je to sice trochu povrchní přístup, ale ruku na srdce, ani v reálu člověk neposuzuje jinak. V prezidentské loži se tak blahosklonně usmívají „Žraločí oči“. Mají zpropadeně rychlé sloky střídané táhlým refrénem a nejpovedenější melodii i text o strastech vesmírné dlouhověkosti od tradičního „Kosmojehlotepce“ Jana Petrička. V separé dalších hlavounů pak zasedají: úvodní „Kořeny času“, „Nanosferatu“ plný typických Beštovských harmonií, „Živé světlo“ s perfektně zakomponovaným partem trubky hostujícího Lukáše Koudelky, změnami temp na gram přesně vybalancovaný „Závatý svět“, ve svistu zrychleného kardiostimulátoru zrytmizovaná „Mrtvá voda“ a na výtečném motivu čisté kytary sochaní „Turisté smrti“, když refrén připomíná dávné kousky ještě ovlivněné středověkem. Mezi prosté občany tak usedá jen zbytečně přímočarý křik o tom, že „Na řadě je Mars“ a sonda vizionáře do „Toho kdo vidí“. Oba shodně však oblékají čisté límečky a ač výzorem chudší, žádnou ostudu nedělají, nemusíte se obávat.
ASMODEUS se možná vrátili k rychlejší muzice, k thrash metalu, chcete-li. S výjimkou závěrečného „Dědictví“ (což je remake z vlastní dílny starý čtrnáct let a otextovaný ještě Petrem Korálem) však nepůsobí senilně, ba ani trapně nepřežvykují na dávno spasených loukách klasiků. Moderní tvrdá muzika s důrazem na melodii a slušné texty. Takže snad jedině ta půlhodinka hracího času se mi zdá po třech letech čekání poněkud málo, i když uznávám, že rychlá doba žádá i rychlých konců a proto tuhle výtku berte jako hodně individuální. A mimochodem, pořizovací cena 169,-Kč za originální nepálený disk se mi zdá více než příznivá. Nebo vy ještě váháte?
Stále ještě ukrytá jistota české scény hlásí návrat na hudební kolbiště. Téměř tři roky uplynuly od posledního tance "Na jehlách" a zrychlený a přitvrzený ASMODEUS servíruje svoji vizi soudobého metalu. Nutno mu přiznat, že s grácií a s odzbrojující jistotou kapely která ještě nešlápla vedle.
8 / 10
Miloš Bešta
- zpěv, kytara
Milan Pózel
- basa
Tomáš Bešta
- kytara
Vladimír Hořký
- bicí
host: Lukáš Koudelka
- trubka
1. Kořeny času
2. Nanosferatu
3. Živé světlo
4. Zavátý svět
5. Mrtvá voda
6. Turisté smrti (Exitus dignitas)
7. Na řadě je Mars
8. Ten, kdo vidí
9. Žraločí oči
10. Dědictví (remake 1990)
Pobřeží královny Marie (2023)
Oko Horovo (2017)
Past na Davida Kleinera (2014)
Prosincová noc blíže neurčeného roku (reedice na LP) (2010)
Muka existence (DVD) + CD Bešt of (2008)
Řetěz kritických událostí (2006)
Sabat v Carnegie Hall (2003)
Na jehlách (2000)
Vchod do kruhu (1998)
Příjezd krále... (1995)
Den zúčtování (EP) (1994)
Prosincová noc blíže neurčeného roku (1992)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 33:11
Produkce: Miloš Bešta
Studio: EX Avik, Plzeň
Kontakt: Miloš Bešta + 420 602 249 630
Poradna davka thrashe, opet s mega textama, u nichz nechapu jak na ne lze vubec prijit,kazdopadne Asmodeus sou na spici a nazivo je to masakr jak kraaava... velmi doporucuju
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.